Příběh EtikButiku

A TEĎ TROCHU OSOBNĚ: PŘÍBĚH ETIKBUTIKU

Co bylo impulzem, motivací, tedy jak se vlastně zrodil ten nápad založit e-shop s takovou kombinací jako veganská obuv a etická móda?

Zjišťuji, že je pro mě dost těžké jednoduše na ni odpovědět – neexistuje konkrétní impulz nebo konkrétní aha-moment. V mém případě se spíš jedná o sérii zdánlivě náhodných událostí, při kterých jsem potkala ty správné lidi nebo se naučila tu správnou dovednost (nebo si alespoň uvědomila, že bych se ten web chtěla naučit dělat:-), protkanou všudepřítomnou touhou mého života dělat něco, co má přidanou hodnotu, co pomáhá planetě, lidem a všem živým bytostem a zároveň má v sobě kreativní náboj (a není to jenom kancelářská administrativa).

V roce 2006 jsem přestala jíst maso – chodila jsem tehdy na jógu a tam je tou součásti filozofie áhinsa – nenásilí. Vystudovala jsem FHS, obor Občanský sektor, kde mě nejvíc lákala společenská odpovědnost firem a ekologické neziskovky. Tak jsem nastoupila do korporátu, abych si vyzkoušela, jaké to tam je (abych pak z pozice neziskovky mohla s firmami lépe spolupracovat). Docela brzy mi sice došlo, že korporát asi nebude úplně pro mě, ale chtěla jsem tomu dát ještě šanci (a penízky se hodily, stěhování, svatba, vždyť to znáte). Ale jen tak pro zpestření a kreativní vyžití jsem si dala kurz Web Designu, kde jsme vytvářeli úplně základní e-shop (hmm, mohla bych si vytvořit e-shop?). Koncem roku 2013 jsem nastoupila do nové práce, kde jsem potkala kolegyni, která mě později co by dobrovolnice století podpořila při rozjedzu EtikButiku. V následujícím roku jsem postupně začala zjišťovat, jaké otrasné podmínky jsou v textilním a módním (a také obuvním) průmyslu a že to fakt již nechci, nechci, nechci podporovat – následovalo období googlení alternativních možností ke klasické fast fashion – rychlé módě. Taky jsem se již předtím dogooglovala k tomu, že existují veganské boty – kvalitní a nekožené boty – byla to přesně ta alternativa, kterou jsem sháněla, ale nebyla ještě v ČR k dostání. A tak hledání etických alternativ a touha zkusit si webdesign v praxi spolu s nadšením něco rozjet a vytvořit přidanou hodnotu pro společnost dalo vzniknout e-shopu s vegebotami a etickou módou (název EtikButik.cz vymyslel manžel:-)

 

A jak to funguje dnes?

V současnosti kombinuji EtikButik.cz a pracovní půl úvazek (od roku 2017 jsem vyměnila korporát za web koordinátorku v Člověku v tísni, co považuji za další posun správným směrem). S nadsázkou lze říci, že jsem si sama nejlepší a oddanou zákaznicí - vegeboty pro Vás testuji již od března 2015 a jsem z nich nadšená (v případě dotazů ráda poradím z vlastní zkušenosti) a od minulého roku jsem si nepořídila skoro žádné oblečení z klasického obchodního řetězce (úspěšně střídám zásoby z dob před EtikButikem, biotrička, košile, mikče z Etikbutiku a v poslední době jsem objevila kouzlo secondhandů). A od kdy dorazila první kolekce etické značky Armedangels, tak mám v šatníku i několik etických designových věcí.

Kromě toho mě baví jídlo (vegan, raw), zahrádka, bytové doplňky a domácí kutění ve stylu „do it yourself“ (i když to se mi úpřimně líbí nejvíc v různých návodech na internetu, sama jsem se odhodlala jenom k namoření takového toho profláklého nábytku z toho profláklého řetězce, v kterém ale mají hezké věci a považovala jsem to za svůj kreativní počin roku:-) Dále ráda také vyrážím na různé zajímavé akce v Praze (a manžela tahám s sebou, má to samozřejmě moc rád, nejvíc si užívá vegeburgry). Snažím se najít vyváženost mezi městem a přírodou, mezi touhou se nahodit, dobře se najíst a zabavit, ale zárověň žít pokud možno co nejvíc eko – s ohledem na životní prostředí. O tom, jestli a jak se mi to daří, ale také o tom, co mě zaujme bych se s Vámi ráda průběžne dělila prostřednictvím blogu – akorát to chce ještě chvilku čas.

 

Věřím, že když jste dočetli až sem, tak Vám taky osud planety není lhostejný. Buďme spolu tou změnou, kterou chceme vidět ve světe.

Olga

Vegeboty na streche